Střední školy v zahraničí

Bára má v Kukabaře na starosti program – Střední školy v zahraničí, se kterým má řadu let zkušenosti.

Narodila se v Jičíně v roce 1980, kde vyrůstala uprostřed krásné přírody Českého ráje.

Ve stejném městě vystudovala gymnázium, kde mimo jiné potkala svého současného muže. Dále pak studovala FF MU v Brně. Po jejím zakončení se z Báry stala promovaná psycholožka :).

Bára projela několik blízkých i vzdálených zemí. Pracovala, ale i studovala, na Novém Zélandu. Několik let žila také v Praze. Do svého rodného Jičína se vždy ráda vracela. Má syna Bertíka.

Bářiny nejdůležitější studijně–pracovní zkušenosti:

  • 1998–1999 au pair pobyt v UK spojený se studiem angličtiny
  • 2000–2005  letní pracovní brigády v rámci Evropy
  • 2005 zakončení studia psychologie na FF MU v Brně
  • 2004–2006 první pracovní zkušenosti v oboru psychologie: Pedagogicko-psychologická poradna
  • 2006 roční studijní pobyt na Novém Zélandu spojený s prací
  • 2007–2016  manažerka studia na středních školách v zahraničí, pracovní i studijní cesty v rámci Evropy a Severní Ameriky
  • 2010–2012 další pracovní zkušenosti v oboru psychologie: Poradna pro rodinu a mezilidské vztahy
  • 2010–2012 trénink v komunikačních dovednostech pro pracovníky pomáhajících profesí

Nejodvážnější cesta

Moje nejodvážnější cesta byla pravděpodobně cesta do Velké Británie krátce po dokončení střední školy.

V kapse čerstvý řidičák (těžce nabytý), v hlavě představa, že mě čeká moře zábavy a dobrodružství…a možná také trochu snadné práce s dětmi. Ve skutečnosti na mě čekali 3 zdivočelí chlapci ve věku 3, 5 a 7 let a jejich věčně zaneprázdněná matka krátce po rozvodu. A taky jsem zdědila svůj první „vlastní“ vůz – letitého Nissana Sunny. Ten později prochází kompletní renovací po té, co se mi do něj podařilo natankovat benzín místo nafty :). Tento stařičký vůz byl také zajímavý tím, že mu chybělo jedno sklo za řidičem. Později jsem se dozvěděla, že jej hodem kamene vysklili chlapci při jízdě s předešlou au-pair.

První měsíce v Anglii byly tedy poměrně zajímavé. Zažila jsem spoustu dobrodružství s dětmi. Společné chvíle jsme však já i kluci přežili. Zůstala jsem a nakonec si užila i spoustu zábavy a cestování s přáteli po Anglii. Vrátila jsem se domů pyšná na to, že jsem se o sebe dokázala v zahraničí postarat. A taky jsem získala slušnou počáteční znalost angličtiny, kterou jsem si zamilovala.

Nejlepší práce

Za nejlepší práci považuji každou, u které intenzivně nemyslím na to, až skoční.

A já měla obrovské štěstí, protože takových prací jsem měla zatím v životě většinu. Bavila mě práce na výletní lodi, péče o koně v dostihové stájí, pečení chleba a pěstování bylinek v jogínském centru. Nebo práce s dětmi a jejich rodinami v rámci své psychologické praxe.

Nicméně, za úplně nejlepší práci považuji svou nejdelší pracovní zkušenosti v oblasti zprostředkování studia v zahraničí. Tato práce mě stále baví a naplňuje. Je v ní od všeho kousek: marketing, prodej, psychologie, cestování……. Není to nuda a má smysluplný cíl. Baví mě posílat do zahraničí studenty, kteří se z tamějších středních škol vrací sebevědomí, kreativní, nebojácní, se znalostí cizího jazyka a často i s mnohem jasnější představou o jejich budoucím směřování.

Nejnebezpečnější okamžik

Je červenec roku 2006. Právě jsem sama na Novém Zélandu, kde vrcholí místní zima. Procházím národním parkem na severu Jižního ostrova. Na zádech nesu těžký batoh a cítím se báječně svobodně. Rozhoduji se, zda se po několikadenním putování pobřežní stezkou vrátím s ostatními zpět nebo půjdu dál po druhé části stezky, která se odklání od moře do vnitrozemí.

Ráno se s ostatními loučím a vyrážím na osamocený track. Celý den nepotkám jediného člověka. Jsem plna euforie i obav. Ocitám se mimo signál. Dvakrát se mi podařilo sejít z cesty. Před setměním však dorážím do další chaty. Je prázdná. Záznam o posledním přenocování je 6 týdnů starý. Zatopím si v krbu, najím se a jdu spát. Poslouchám les, zvířata i okolní ticho. Je to vzrušující. Probouzím se do nádherného rána a vyrážím na cestu. Celý den putuji opět sama a pomalu mi dochází, jak luxusní a zároveň nebezpečné ono osamocené putování je!