Bára a její první cesty do zahraničí

Barbora se narodila v roce 1982 v Brně. Dětství strávila v nedalekém městečku na konci brněnské přehrady.

Ve svých 17 letech, ve 3. ročníku gymnázia, se rozhodla, že pojede přes letní prázdniny pracovat jako au-pair do Anglie. Jih Anglie a skvělá hostitelská rodina ji okouzlili natolik, že studium na gymnáziu přerušila a zůstala v zahraničí 18 měsíců. V Anglii pilně studovala angličtinu. Na konci pobytu složila zkoušku cambridgeskou zkoušku FCE a vrátila se zpátky do Čech, kde po roce úspěšně odmaturovala.

V Brně pak vystudovala angličtinu na Masarykově Univerzitě a v rámci programu Erasmus strávila semestr  v polském Krakově.

Během studentských let pracovala v anglické mateřské školce. O prázdninách vyjížděla za prací i cestováním do blízkých i vzdálených zemí.

Studijně-pracovní milníky

  • 2000–2001 au-pair pobyt v Anglii
  • 2002 ukončení SŠ studia
  • 2002–2007 Studium na Masarykově univerzitě v Brně
  • 2002–2006 práce v anglické školce v Brně
  • 2006 semestr v polském Krakově
  • 2004 léto Work and Travel USA – práce a cestování po Aljašce a Havaji
  • 2005 léto práce v Anglii
  • 2006 léto práce ve Španělsku
  • 2007-2010 manažerka studia na středních školách v zahraničí, pracovní cesty v rámci Evropy a Severní Ameriky
  • 2010-2017 mateřská dovolená
  • 2013-2017 práce v anglicko-české miniškolce

Nejodvážnější cesta

Nejodvážnější cestou byla asi moje úplně první cesta do USA. Byl to zároveň můj první let letadlem. Pravda, cestovala jsem za rodinou do Denveru v Coloradu, ale sama ve svých čerstvých 15 letech. Navíc se špatnou školní angličtinou a přestupem na ohromném letišti v New Yorku. Byla ve mně malá dušička…Ale vše zdárně dopadlo a moje první velká cesta mi dodala jistotu v sebe sama a ve vlastní schopnosti.

Nejlepší práce

Nacházím každou práci, ve které přijdu do kontaktu s příjemnými lidmi, obohacující. Ať už se jednalo o práci v marocké restauraci v Denveru, kde mezi hosty chodili břišní tanečnice; o práci pokladní v malém aljašském městečku Valdez; o pozici umývače nádobí ve španělské Pamploně; či o práci učitelky v anglické školce. Na všem se snažím najít to pozitivní a povznášející.

Nejnebezpečnější okamžik

Takových okamžiků jsem pár zažila na Aljašce…

S budoucím manželem jsme se vypravili pracovat do malého rybářského městečka Valdez. A kam jinam než do továrny na zpracování lososů. Ke konci někdy i 16 hodinové směny jsme stáli do půli holínek v rybích vnitřnostech a ruce měly promrzlé i přes troje rukavice.

Člověk si postupně zvykal, že rybího odéru se za 5 minut ve studené sprše (teplá voda tekla jen pro prvních pár šťastlivců) jen tak nezbaví. Taky jsme trnuli, aby nás při spánku ve stanu nenavštívili všudypřítomní medvědi.

Kromě strachu z medvědů jsme se obávali i přístupu majitele továrny. Ten totiž příliš nedbal na bezpečnost, a tak se párkrát stalo, že se spustil alarm poukazující na únik čpavku! A tak jsme měli tu čest seznámit se s místní hasičskou jednotkou, která nás evakuovala :).

Cesty do zahraničí mohou být někdy dosti dobrodružné.