1. den – přílet

Z Vídně trvá let do Vallety (hlavního města Malty) cca 2 a půl hodiny. Hned po vystoupení z letadla bylo znát, že na Maltě již v květnu vládne léto.

Na letišti mě čekal řidič, který mě dovezl na místo ubytování. Musela jsem si opět zvyknout na to, že Malťané jezdí vlevo – při nástupu do auta jsem se „cpala“ za volant.

Byla neděle, a tak jsem měla před sebou celé volné odpoledne. Vydala jsem se do ulic. Sice bez mapy, ale nebylo těžké najít cestu k moři. Vedl mě nos a slaný vzduch.

Na pláži již odpočívala hrstka lidí. Na koupání to asi ještě nebylo, ale teplo i přes zataženou oblohu bylo již řádné.

Malta-st-georges-bay-kukabara

Hospůdky a restaurace u moře se přímo nabízely k ochutnání maltského jídla. Neodolala jsem a objednala si hovězí roládu plněnou kapary, olivy a vejci, upravenou na červeném víně – tzv. bragioli. K tomu krásně vychlazené maltské pivo CISK a o pohodu bylo postaráno.

2. den – hurá do práce

Aby to nevypadalo, že jsem zde na dovolené, vydala jsem se hned v pondělí ráno na obchůzku místních škol.

ClubClass Malta

Byla jsem ubytována v komplexu GardenView školy ClubClass, a tak mi stačilo jen seběhnout pár schodů a byla jsem v budově školy. Jaká to výhoda! Na recepci se mě hned ujali, přestože bylo pondělní „busy“ ráno. Vše zvládali s nadhledem. Proběhli jsme budovu školy, třídy a ukázali mi venkovní bazén, posilovnu i jacuzzi.

clubClass-malta-kukabara

ClubClass leží v klidné rezidenční čtvrti Swieqi. Dole je restaurace, kde se můžete za výhodnou cenu najíst a hned na rohu ulice je obchod, kde seženete vše, co potřebujete.

Ubytování v rezidencích je příjemné, nábytek sice starší, nikoliv však zničený. Pokoje prostorné, spíše tmavší, což jistě oceníte v létě při vysokých teplotách.

Nevýhodou je večerní ruch, který je slyšet z ulice a z restaurace. A také internet, který ne vždy plně fungoval.

EC Malta

Další mojí navštívenou školou byla EC Malta. 2 moderní budovy školy byly vidět už z dálky. Mají je rozdělené na věk 30+ a mladší. Budovy mají několik pater a nahoře krásné terasy. Škola je trochu odlišná od jiných. Je velká, prostorná a moderní.

Inlingua

Procházkou kolem Spinola Bay a krásnou promenádou kolem pobřeží, jsem se dostala do turisticky vyhledávané oblasti Sliema. Tam to tedy žije. Svezení trajektem do hlavního města Vallety vám nabízí téměř na každém rohu.

Škola Inlingua leží právě v centru tohoto dění, je nejstarší – 1. jazykovou školou angličtiny, která na Maltě vznikla.

Při vstupu mě zaujala velmi prostorná hala s recepcí a přívětivé úsměvy na recepci.

Další části školy byly však mírně nezvyklé, což bylo dáno rozložením budovy do výšky. Do výtahu se vejdou sotva 2 lidé. A ti, kteří se tam nevejdou, musí šlapat po úzkém schodišti nahoru do vyšších pater. Třídy jsou menší, a tak možná oceníte nižší počet studentů v učebně.

Bylo mi však řečeno, že pracují na vylepšení prostor a že do roka bude vše jinak.

Výuka je na této škole ale velmi kvalitní. Odráží se tu dlouholeté zkušenosti a nekonečná péče o studenty.

3. den – výlet na Gozo

Na tuto cestu jsem se musela řádně připravit a nastudovat si trasu dopředu. Výlet to byl celodenní, ale stál za to.

Vyjížděla jsem z městečka Pembroke na východním pobřeží do Cirkewwy na severozápadě ostrova, odkud mi jel trajekt na Gozo do přístavu Mgarr. Odtud jsem měla namířeno do hlavního města Victorie a na školu BELS, která leží ve vesničce Kercem.

Hned ráno jsem měla co dělat, abych se vůbec dostala do autobusu. To, že musíte mávnout, aby vám řidič zastavil, jsem věděla. Ale když nezareagujete dostatečně rychle, tak nejen, že vám klidně zavře před nosem a jede dál, ale mohou vás také předběhnout jiní, kteří zaplní volná místa. Řidič vám po té v klidu oznámí, že je plný a že si máte vystoupit.:-( Lístky si můžete koupit přímo u řidiče, pokud nemáte místní „travel“ kartu.

Z Cirkewwy pak trvá cesta na Gozo půl hodiny trajektem. Rychle ubíhá, je kde se občerstvit a na co se koukat.

trajekt-gozo-kukabara

Do Victorie trvala cesta autobusem skoro hodinu. A pak už zbýval jen kousek pěšky do školy BELS v malé vesničce Kercem. Tedy kousek je relativní pojem, jdete-li pěšky přes poledne. Cesta se mi zdála nekonečná.

BELS Gozo

BELS na Gozu leží téměř v pustině, kde byste již skoro nic nečekali. A to má právě své kouzlo. Je to škola, kde studují především starší studenti (30+), chtějí mít klid a soustředit se pouze na výuku.

Škola je maličká, má krásný bazének, daleký výhled do okolí a vládne tu pohoda. Prostory uvnitř jsou příjemné, stejně jako osazenstvo školy.

Citadela

Když už je člověk na Gozu a ve Victorii samotné, určitě stojí za návštěvu památka UNESCA – místní Citadela. Pevnost Citadela zaujímá strategickou pozici na vyvýšenině uprostřed ostrova a z jejích hradeb je krásný výhled na všechny světové strany.

citadela-gozo-kukabara

Zážitkem byla i cesta zpět, kdy po vystoupení z trajektu se všichni hnali do autobusu, který jezdí večer už jen omezeně. Nacpat se do autobusu byla docela výzva. Adrenalin se také uvolňoval v kopci v serpentinách, kdy autobus 2x zdechl a řidič měl co dělat, aby ho znovu rozjel.

4. den – návštěva škol v okolí

Sprachcaffe Language Schools

Sprachcaffe – to je unikátní kampus, dříve britská kasárna, který se nachází v klidné části St. Julians. Do centra dění a do St. Georges Bay k moři je to asi čtvrt hodiny pěšky.

Lákadlem jsou rozhodně: 50 metrový bazén, hřiště na plážový volejbal, velká restaurace a malý park. To vše v rámci jednoho kampusu – prostě vše v jednom.

sprachcaffe_malta_kukabara

Tato škola se mi fakt líbila.

Možnost ubytování je také přímo v kampusu, ať už v samostatných studiích nebo ve vícelůžkových apartmánech s kuchyňkou a sociálním zařízením.

Gateway School of English

Další škola – Gateway, to byl skok z veliké školy do malé rodinné školy, kde panuje úžasná atmosféra. Rodina Sammut, která školu vede, zná všechny studenty osobně a představila mi je dokonce i jménem.

Hned vedle školy je rezidence, takže stačí jen přeběhnout. Součástí ubytování v rezidenci je i domácí strava – vaří maminka majitele a vaří výborně.

Chamber College

Další přechod byl do oblasti Gzira. Cesta byla trochu únavná, neboť zrovna opravovali místní komunikace, ale odměnou byla výborná káva a vychlazená voda v kantýně školy Chamber College.

Budova školy byla nedávno rekonstruována, prostory jsou čisté a moderní. Škola umožňuje za menší poplatek možnost využití univerzitního venkovního vyhřívaného bazénu a posilovny, které jsou hned vedle.

Rezidence, které tato škola nabízí, jsou asi nejmodernější a nejlépe vybavené, co jsem na Maltě viděla.

5. den – poslední štace

Na závěr jsem naplánovala školy a hotely v oblasti v St. Paul’s Bay, kam jsem se musela opět dopravit autobusem. Tentokrát již žádný zádrhel, kromě hlídání si správné zastávky při výstupu.

st-pauls-bay-malta

BELS Malta

BELS na Maltě je úplně jiný typ školy oproti BELSu na Gozu. V St. Paul’s Bay je škola moderní a leží kousíček od moře. Vzali mě na výlet do Buggiby, což je atraktivní turistická oblast hned vedle s plážemi, hotely, spoustou kaváren a restaurací.

6. den – odlet

Vstávala jsem brzy, neboť mi letadlo letělo v 7:15. Pro jistotu jsem si objednala řidiče na 5:00 ráno. Cesta na letiště trvá bez provozu asi čtvrt hodiny.

Ráno jsem čekala, nikdo však nepřijížděl. Bylo to již podezřelé, a tak jsem raději zavolala řidiči, abych zjistila, co se děje. Dělo se to, že řidič měl napsaný čas vyzvednutí v 7:15. Takže na pátou se mnou nepočítal.

A tak jsem si zrovna vyzkoušela tzv. „emergency number“.  Dle ospalého hlasu jsem patrně osobu, která měla službu, vzbudila. Nicméně, paní se hned pustila do dalšího telefonování a do půl hodiny pro mě přijel jiný řidič. Rychlostí formule 1 jsme uháněli na letiště.

malta-airport-kukabara

Zbývala mi hodina do odletu a na odbavení neuvěřitelná fronta asi pro 5 dalších odletů. Drama nekončilo.

Malťané jsou ale v klidu, žádný stres, nervy. Prostě si dělají svoji práci a nenechají se strhnout panikou cestujících. Fronta šla velmi, velmi pomalu, čas stále ubíhal, a když mně již zbývala asi půl hodina do odletu, prošel kolem pracovník letiště a jen tak ledabyle oznámil, že všechna letadla mají půl hodiny zpoždění. Takže vlastně dobrá zpráva J.

Proběhla jsem kontrolou a letištěm jako blesk a nakonec jsem seděla v letadle, kde jsem vyčerpáním usnula. Let jsem tedy prospala, ale zážitky a nové poznatky jsem si z Malty přivezla bohaté.

Za Kukabaru – Jitka Kejíková